www.listyjm.cz

Znojmo, 7. února 2012 - Národní park Podyjí opět potvrdil, že právem patří mezi nejchráněnější území u nás - vědci totiž zjistili, že je doslova motýlím rájem, ve kterém žijí přes dvě tisícovky druhů tohoto nádherného hmyzu. „S více než 2200 druhy se Podyjí zařazuje mezi nejvýznamnější motýlí lokality v Česku. Žijí zde dvě třetiny všech druhů, které entomologové v naší zemi nalezli,“ upozorňuje David Grossmann ze Správy Národního parku Podyjí.   

Louky, mokřady, lesy i prosluněné skály – právě taková pestrost prostředí stojí podle vědců za neskutečnou různorodostí motýlích druhů v Podyjí, kterých bylo na území objeveno přes dvě tisícovky. Na základě jedinečného výzkumu vznikla i kniha Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal, ve které se milovníci přírody mohou dozvědět celou řadu zajímavých informací.    

„Celkem bylo na území národních parků Podyjí a Thayatal shromážděno více než padesát tisíc faunistických údajů.  Na jejich základě lze z obou národních parků doložit výskyt 2226 druhů motýlů. Celkem 2205 druhů jsme nalezli v Národním parku Podyjí, 1007 pak v Thayatalu,“ vysvětluje vedoucí výzkumu a autor knihy Jan Šumpich s tím, že nejpestřejší motýlí stanoviště v Podyjí se nachází na Šobesu nebo v okolí Hnanic a Popic, v Rakousku pak na lokalitě Einsiedler.

Národní park Podyjí se díky výzkumu zařadil mezi nejvýznamnější motýlí lokality v Česku. „Podobně velký počet druhů odborníci nalezli už jen v Českém a Moravském krasu, kde se ovšem bádalo podstatně delší dobu,“ podotýká entomolog ze Správy NP Podyjí Robert Stejskal.

Odborníci přitom zkoumali i historická data. Odhalili tak, že 17 druhů motýlů v Podyjí po roce 1950 vymřelo, dalších 27 je sice nezvěstných, ale existuje šance na jejich znovunalezení. Vědci je zde neviděli v posledních třiceti letech. „Pravděpodobně za to může zásadní změna hospodaření v Podyjí v posledním století. Ubylo aktivně využívaných pařezinových lesů a zejména pastvin. Údolí Dyje je také více zalesněné,“ soudí Stejskal. Utrpěli tak především světlomilní motýli a druhy žijící na pastvinách. V Podyjí například už vědci pravděpodobně nikdy neuvidí jasoně červenookého.

Okáč luční, jasoň dymnivkový a okáč poháňkový

V nově vydané knize lze ovšem nalézt i dva zcela nové druhy motýlů, které byly popsány i na základě jedinců pocházejících z Podyjí. Cenné informace přinesl výzkum i vědcům z rakouské strany Dyje. „Výzkum motýlů je zde na úplném počátku a do vydání přehledu chyběly i základní informace. Rakouští odborníci se zaměřují na pro ně atraktivnější lokality, jako jsou například Alpy,“ dodává Stejskal.

Vydání knihy Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal a výzkum byl z převážné části podpořen Evropskou unií v rámci projektu Příroda bez hranic. Dvojjazyčnou publikaci s obsáhlou fotografickou přílohu si můžete zdarma stáhnout na stránkách Správy národního parku Podyjí www.nppodyji.cz v sekci publikace/knihy a brožury.